O lidské posedlosti rychlostí a pohybem nelze hovořit, aniž bychom zmínili létání a letecký průmysl. Čeká nás velký úklid nebe?
Letecký průmysl si za cíl stanovil dosažení nulových emisí uhlíku do roku 2050. Pro jeho dosažení je nutné hledat udržitelná letecká paliva (SAF). Podle International Air Transport Association (IATA, Mezinárodní asociace leteckých dopravců) by používáním SAF, například odpadních olejů a tuků, bylo možné snížit letecké emise až o 80 %. Kdo by to byl řekl! Létat na oleji ze smažených hranolek – věřili byste tomu? SAF lze vyrábět z celé řady ekologických zdrojů zahrnujících zemědělský odpad a uhlík získávaný přímo ze vzduchu. Jedinou překážkou jeho zavedení jsou vysoké výrobní náklady a nízká dostupnost SAF.
Jaké máme další možnosti? V našem podcastu DesignSpark jsme si povídali se zástupci společnosti Cranfield Aerospace Solutions, která se zabývá přestavbou pohonů letadel z fosilních paliv na technologie využívající vodíkových palivových článků.
Tato technologie generuje nulové emise CO² a oproti klasickému leteckému palivu je levnější a nabízí desetinásobně nižší hustotu energie v akumulátorech. V podstatě vyrábí první plně certifikované letadlo na vodíkový pohon s nulovými emisemi CO².
Při poslechu podcastu se dozvíte také o projektu „Fresson“, o dokončení fáze návrhu předváděcího letadla, které nyní prochází testováním a vstupuje do fáze výroby.
Dozvíte se více o výzvách, které musí tento rozměrný systém překonávat při montáži do letadla. Vodíkové pohony totiž vyžadují spoustu prostoru. Ačkoli se jedná o nejlehčí známý chemický prvek, jeho skladování paradoxně vyžaduje velké množství těžkého materiálu, jelikož má, jako jakýkoli jiný plyn, značnou tendenci unikat. Výsledky, kterých dosáhli, jsou neuvěřitelné a unikátní. Vodíkový palivový článek (HFC) se jim podařilo vměstnat do prostoru odpovídajícího 110 % původního motoru, který byl nahrazen. Vyrobili tak rozměrově nejúspornější HFC systém na této planetě. Na tento výsledek mohou být právem pyšní.
Dále hovoří o budoucnosti, o škálovatelnosti jejich modelu, o výzvách, které přináší, a o radosti z úspěšného vytvoření prvního certifikovaného systému s potenciálem generovat zisk a nabízet nové služby osobní i nákladní letecké dopravy s vodíkovým pohonem. Tohle nesmíte zmeškat, mluvíme tady o 3. revoluci v letectví. Pusťte si podcast hned teď!
Ne všechny škodlivé látky, které je nutné řešit, jsou neviditelné emise. Člověk má na svědomí také to, že na pozadí technologií vytváří nové problémy vyžadující úklid.
U vesmírného odpadu nebo smetí je tento problém ještě závažnější. Zvládneme vyčistit 8 000 tun odpadu z naší oběžné dráhy? O jaký materiál se jedná? V podstatě o jakékoli produkty lidské činnosti, které již nedokážeme nadále kontrolovat. Velikostně se může jednat o nefunkční satelit s hmotností 4,5 tuny, přes šroubovák upuštěný během opravy vesmírné stanice až po zmrzlou moč! To je vážně nebezpečné. Při pohybu rychlostí 7 km za sekundu (což by odpovídalo jízdě z Marseille do Paříže za méně než minutu) mohou tyto předměty způsobit explozi nebo silný náraz.
Možná se ptáte – je to opravdu tak moc závažný problém? Vždyť je to vysoko, nestojí nám to nijak v cestě.
To je chybná úvaha. Předměty na oběžné dráze mohou ohrozit naše technické zázemí a konektivitu. Ať už při navigaci našeho vozidla, při sledování televize nebo používání mobilních telefonů potřebujeme využívat satelity. Proto Evropská kosmická agentura spustila iniciativu s názvem Čistý vesmír (Clean Space) zaměřenou na úklid a rozvoj inženýrských řešení.
Celý fascinující rozhovor s ředitelkou iniciativy Čistý vesmír, ve kterém se věnujeme všem těmto výzvám, si můžete poslechnout v našem podcastu.
Když už se nedokážeme vzdát své touhy cestovat dál a rychleji, otázka budoucnosti zní: můžeme cestovat čistším a ekologičtějším způsobem?